Šepsování, šepsování, šepsování…

Když už jsme pojmenovali tuhle rubriku „Deník umělce“, tak začneme nějakou poctivou, rutinní uměleckou prací, která sice nepatří mezi ty nejzajímavější a nejakčnější, ale bez které se malíř holt neobejde.

Donedávna jsem neměl potřebu šepsovat, protože jsem kupoval již našepsovaná plátna, která jsem pouze natahoval na rámy. Jenže plátna nejsou úplně nejlevnější. No a tak jsem se inspiroval u kolegy Václava Kováře, který už dlouho maluje na sololitové desky. Nejenom, že jsou levnější, ale ten povrch! Textura plátna má něco do sebe, ale krásně hladká deska, to je svoboda. Jenže je potřeba je před malbou natřít šepsem, aby se barva tolik nevsakovala a kdovíproč ještě…(prostě se to prej dělá no, na technikálie moc nejsem).

Na tyhle rutinní natírací prácičky jsou ideální nedělní rána, kdy člověk po sobotním ponocování není úplně při chuti tvořit veledíla, ale přece jenom chce nějak pěkně využít čas. Tuhle neděli bylo krásný předjarní slunce a aťas byl skoro prázdný (akorát shrbený Václav si v rohu něco čmáral, naštěstí si mě nevšímal) a tak jsem vytáhnul hromadu desek z bauhausu, pustil hudbu, naředil šeps a voilà, o tři hodinky později jsem o deset desek bohatší a o zničenou mikinu chudší (v mým podání barva lítá všude). Ideálně strávené nedělní dopoledne.

Leave a Reply